wz

Richard III.

 

autor: William Shakespeare

 

premiéra: 18. prosince 1999 ve Velkém divadle v Plzni

 

role: William Catesby

Richard III. je ošklivý, zlý, cynický. Nemá svědomí. Ví to on a vědí to všichni ostatní. Nepředstírá, že má ušlechtilé cíle a pokud lže, tak ne proto, aby si lidé mysleli, že je dobrý. Dere se k moci a netvrdí, že mu jde o blaho společnosti. Je podezřelý od první chvíle.

Ve světě, ve kterém ho pozorujeme, je výlučný svou schopností zla. Není však sám, kdo tu má ambice a kdo touží po moci. Není ani sám, kdo se v minulosti provinil a kdo umí být zlý. Ve chvíli, kdy svého cíle dosáhne, začíná zároveň prohrávat, dostává strach a je v závěru poražen - nikoliv silnějším sokem, ale tím, který v tu chvíli více věřil ve svou moc.

 

zdroj: DJKT, divadelní program

Vlkodlak

 

autor: Roger Vitrac

 

premiéra: 25. března 2000 v Komorním divadle v Plzni

 

role: André - vlkodlak

 

 

Dáma od Maxima

 

autor: Georges Feydeau

 

premiéra: 13. května 2000 ve Velkém divadle v Plzni

 

role: Corignon

Funny Girl

 

autor: Jule Styne, Isobel Lennart

 

premiéry: 26. a 27. února 2000 ve Velkém divadle v Plzni

 

role: Nick Arnstein

 

 

Ať žije Feydeau! Budiž mu chvála za to, že svůj velký talent dal do služeb humoru!

Tentokrát půjde o příběh pana Petypona a jeho manželky Gabriely, v němž je opět z malicherného důvodu porušen manželský řád - do poklidného měšťáckého života vpadne půvabná a temperamentní "dáma od Maxima". Pekelný komediální stroj pana Feydeaua nechává své postavy projít krkolomnými situacemi a trapasy. Vše začalo obyčejnou náhodou a končí obrovskou ztřeštěností, která je trefnou karikaturou našich vlastních způsobů jednání. Feydeau umí odhalit snobství, hloupost, vychytralost i další choulostivá místa v povaze člověka s roztomilou hravostí. Jeho postavy jsou pomilování i politováníhodné, jsou tady, abychom se při pohledu na ně smáli tomu, jak se jim podobáme.

 

zdroj: DJKT

Plzeňská juanovská variace / JIŘÍ P. KŘÍŽ

 

Rogera Vitraca, spoluautora manifestu DADA, známe u nás nepoměrně méně než ostatní původce velkého uměleckého třesku dvacátých let. Současník Antonia Artauda a Roberta Arona, s nimiž založil Divadlo Alfreda Jaryho, sám sebe označoval za autora »snové dramatiky«. Jenom odvážná dramaturgie, a o plzeňské v Divadle Josefa Kajetána Tyla (Kristina Tycová) to tvrdit můžeme, si dnes může vyšlápnout například na jeho Vlkodlaka.

Skoro se až divím, že výsledky práce plzeňské scény v opeře i činohře, občas díky Antonínu Procházkovi i v oboru opereta-muzikál, nepřivedly dosud žádného kritika k zamyšlení o její cestě vzhůru a např. v anketě cen Alfreda Radoka nedostalo DJKT v kategorii Divadlo roku jediný hlas. Asi je to tím, že v Plzni kritikové nežijí. Vlkodlak, kterého režíroval sám principál Jan Burian, bude určitě dalším titulem, který konvenční části plzeňského publika - v posledních měsících hodně ukřičeného - půjde proti srsti.

Jako by se mezi děním v tomto divadle a osudem Vitraca sklenul most »napříč stoletím«. Autor sám nepopíral, že obdivuje burleskní frašku, před mravokaratelstvím Moliéra upřednostňoval Feydeaua a těžil z jeho parodických společenských obrazů. (Než někteří návštěvníci začnou na Vlkodlaka dštít oheň a síru, lze jim jen doporučit přesnou charakteristiku i zasazení do dobového kontextu z pera dramaturgyně Tycové v programu k inscenaci.) Jenom dopovím, že Vitraca potkal osud mnohých dramatiků, kteří od dadaismu přešli na pozice surrealismu. Jako šiřitel pokleslých žánrů byl velkým ideologem André Bretonem z hnutí nakonec vyloučen...

Jan Burian s vědomím tohoto pozadí Vitracovy tvorby vybudoval proti verbálně obrazivému textu, kvalitu originálu velmi dobře uchoval překlad Jany Patočkové, záměrně razantní herecké kreace, jež dobře kontrastovaly s možnou impresívní náladou příběhu. Tento punkt je odkázán scénografii. Karel Glogr pojal prostředí blázince, kde se aktéři ocitají v péči zvláštního psychiatra (Pavel Kikinčuk), v barvách podzimní mnohobarevnosti kontrastující s přímou autorovou polemikou s Moliérovým Donem Juanem. Vlkodlak André (Martin Stránský), muž bez minulosti, přítomnosti a budoucnosti, jenom unavený z posedlého dobývání žen, je nám nakonec přiblížen jako sám Juan s trofejí, již ovšem vláčí životem jako břímě v kufrech. Je jí torzo, či spíše střepy Komturovy sochy, kterého tedy dokázal porazit, vyhnout se peklu... Ostatně to pozemské si s ním vlastně nezadá.Režisér stejně výmluvně smazal po Vitracově duchu rozdíl mezi snem a bděním. Také bláznovství a normalita nejsou protiklady. Všechno se vzájemně prostupuje, večírek je příležitostí hrát si na uzdravené, a teprve v té chvíli vyplave na povrch absurdní šílenost zdravých. Vlkodlakovi podléhají další a další ženy, jejichž koncentrace v léčebném zařízení, v němž se ocitá i André, stupňuje napětí akcentující snad ústřední myšlenku dramatu, v němž se nakonec všichni stávají štvanci neuchopitelných tužeb a jejich klamavého naplňování.

Zdánlivě nevelké herecké party jsou příležitostí vytvořit různé typy žen, jejichž společným jmenovatelem je posedlost dobýváním. Ta je hlavním příznakem Yette (Andrea Černá), ale i mladičké, nezkušené Consuely (Klára Kovaříková) a dalších. Ano, André je vlastně obětí, svůj juanovský osud není s to zvládat, ocitá se na scéně sice jako lovec, ale nedaří se mu uniknout. To dokládá závěrečná provokativní scéna, v níž si ho se vší otevřenou poživačností přivlastní dosud nenápadná ošetřovatelka Henrietta (Jana Kubátová). Bude se o ní v Plzni možná ještě hodně diskutovat, neboť divácké kruhy bouřící se např. proti provokativnímu výkladu Šárky, jen těžko unesou, že Henrietta odchází do náruče Vlkodlaka zcela nahá.

 

Komorní divadlo DJKT Plzeň - Roger Vitrac: Vlkodlak. Překlad Jana Patočková. Režie Jan Burian, dramaturgie Kristina Tycová, scéna a kostýmy Karel Glogr. Premiéra 25. března 2000.

 

 

Funny se zamiluje do karbaníka Nicka Arnsteina, provdá se za něj, ale dokáže na tuto lásku zapomenout, když zjistí, že jí manželství brání na cestě k umělecké kariéře. Tento příběh je víceméně záminkou pro celou řadu vynikajících hudebních a tanečních scén, pro něž Funny Girl bezesporu patří k nejúspěšnějším světovým muzikálovým titulům.

 

 

Rozmarné léto

 

autor: Vladislav Vančura, Evžen Sokolovský

 

premiéra: 23. října 1999 v Komorním divadle v Plzni

 

role: kouzelník Arnoštek

 

 

Divadelní zpracování klasického díla Vladislava Vančury.

 

Antonín Důra se schází se svými přáteli aby společně trávili čas malichernými debatami. Rozruch ve městě způsobí kouzelník Arnoštek se svou půvabnou asistentkou Annou. Přátelé navštěvují kouzelníkovo představení a všichni nacházejí v krásné Anně zalíbení…

 

 

Martin StránskýMartin StránskýTextové pole:                                                                                                                                          Správce webu: mirmel
DivadloBiografieRozhlasAktualityTiskFilm, seriálDabingOdkazyCeny, nominaceOstatníFotogalerieRelaxVidea

zdroj foto:  Zápisník DJKT

zdroj: divadelní program DJKT

zdroj: www.divadlo.cz, divadelní program (foto)